Hřeben Huandoy
Peru, Cordillera Blanca

– jedná se o výstup jižní stěnou na východní hřeben Huandoy.

Pro mnohé jsou v Peru nejznámějšími horami samozřejmě vrcholy Huascaránu. Je to jednak proto, že jsou to nejvyšší vrcholy Cordilliery Blancy (6.700 m), ale i specificky známé jsou pro nás Čechy kvůli tragédii české expedice při zemětřesení v r. 1970.

Nicméně v Cordilliera Blanca je mezi znalci známá desítkami nádherných vrcholů a stovkami zajímavých lezeckých terénů. málo kdo zná např. Alpamayo - podle neoficiálních anket nejkrásnější hora světa nechávající za sebou i takové favority na tento titul jako K2 nebo Matterhorn !

My jsme se s přáteli dostali do Peru díky sezónně zlevněným letenkám, ovšem s tím omezením, že doba pobytu mezi příletem a odletem byla limitována na 15 dnů a dále odlet do 15.března z Prahy. Letěli jsme tedy 11.3. To není právě ideální doba do hor: lezecká sezóna v peruánských Cordillierách se kryje s naším létem. Od prosince do května je tam období deštů/sněhu. Do hor se jezdí od června do září.

Z obou uvedených důvodů (nedostatek času a špatné období) jsme s sebou nebrali věci na lezení. Rovnou jsme z z možných cílů vyškrtli Huascarán - jednak nás všichni odrazovali kvůli počasí, množství sněhu, ale hlavně kvůli času: na výstup jsou potřeba obvykle 4 dny a další 2 na sestup - což nebylo možné stihnout spolu s Machu Picchu, jezerem Titicaca ... atd.

Nechali jsme vše vyvinout jaksi samovolně. V Huarazu jsme si vypůjčili pouze mačky a cepíny a vyrazili jsme s tím, že máme cca 4 dny (vypůjčení materiálu bohužel znamenalo ztrátu jednoho dne, neboť v Peru nikdo nikam nespechá, dodržuje se siesta.. atp.). Jeli jsme "kolektivem" (neco mezi taxíkem a autobusem - nejběžnější forma dopravy v Peru) kolem jezer Langanuco (kde leží zasypána neštastná česká expedice z r. 1970) a pokračovali podél výstupové cesty na Pisco.

Přespali jsme v horské chatě "Peru" (4660 m.), která byla zavřená ale je tam na zimu jedna místnost pro zimní bivak. Od chaty se přechází cca 2 hod přes suťoviště, na konci kolem malého jezírka. Tam jsme (cca 4800 m.) nechali stan abychom si o něco usnadnili návrat.

Vystupovali jsme po hřebenu podél normální výstupové cestou na Pisco (5800 m., aklimatizační kopec, kam jsou většinou všichni před Huascaránem) - viz mapa. Teprve kdyz jsme se dostali ke skalám začalo to být zajímavější. Kolegové pokračovali cestou do sedla a dále na Pisco, já rovnou nahoru jižní stěnou na východní hřeben. Nebylo to nic extrémního, ale hezké volné lezení v mixu. Skála se nedrobila, sněhu bylo dost, ale poměrně dobře držel. Díky tomu, že jsem v chatě našel starý cepín s dřeveným dříkem, jsem měl 2 cepíny. Jenom těch 6.000 metrů je znát na dychání.

Zádrhel spočíval v něčem jiném: vlastní vrcholový hřeben nebyl zrovna procházková záležitost. Byl poměrně ostrý, exponovaný na obě strany a s velkými, nejasně ukotvenými návějemi. Bez jištění se nedalo s rozumnou mírou rizika dostat po hřebeni moc daleko.

Druhý - podstatnější zádrhel - vyšel najevo až večer. V podstatě celý den bylo pod mrakem, ráno sněžilo, na vrcholovém hřebenu difusní světlo ... no nicméně to - vzhledem k hodně řídkému vzduchu - stačilo nejen na spálení obličeje, ale bohužel i na pořádný zánět spojivek.

Naštěstí v Yungay v první apotéce jsou k dostání framykoinové kapky. A to nejdůležitější: ubytovat se je nejlépe v Yungay, a když v Yungay, tak musíte každopádně být v hostalu GLEDEL ! Jeho majitelka, seňora Rusula neumí sice jinak než španělsky, ale to jak má své hosty z Čech ráda, to vše bohatě vynahradí (...nekonečné česky psané zápisy v knize hostí o tom svědčí více než přesvědčivě)! Jen jsme po třech dnech na horách vlezli zpátky do dveří, Rusula ani nemrkla překvapením a vyndala z trouby čerstvě upečený koláč! To jsme ovšem mrkali my !! Krátce, hostal GLEDEL je rajská oáza, Rusulo, díky !!

Zpět na hlavní stránku	Únor 2000
Další informace: karel@praha.cz	Účastníci: Karel Umlauf, Tomáš Pavlík