Itinerář:

Prvni 2 dny aklimatizace ve Lhase, 3.600m, návštěva paláce Potala.

Cesta:
1 den: 85 km víceméně po rovině, nastoupané převýšení 200m, tábor ve stejné výšce jako Lhasa, 3.600m.
2 den: Překonání prvního sedla Khamba La ve výšce 4.800m, nastoupané převýšení 1340m, 75km a 5:30 hodiny jízdy, kemp ve výšce 4.400m.
3 den: Jen 46 km a převýšení 600m, první sedlo těsně nad 5tis m - sedlo Karo La, kemp ve výšce 4.560, celkem 3hod jízdy.
4 den: Odpočinkový den, jen 62 km, 2:30h jízdy, nastoupáno 370m, sedlo Simi La 4.330m, hotel ve měste Gyantse ve výšce 4.000m.
5 den: 97km, 3:46 hod, nastoupáno jen 100m, hotel ve městě Shigatse ve vysce 3.800m.
6 den: Nejdelší den, 101 km, 5:50 hod, nastoupáno 750m, sedlo Tra La 4tis m, kemp ve výšce 4.200m.
7 den: 64km, 3:05hod, nastoupáno 500m, sedlo Yulong La 4520m, kemp 4.100.
8 den: 78km, 5:08hod, nastoupáno 1222m, nejvyšší sedlo Lhakpa La 5220m, hotel ve městě Xegar 4.360m.
9 den: 76km, 3:30hod, nastoupáno 330m, kemp 10km za Tingri ve výšce 4.365m, v závěru cesty silný protivítr.
10 den: Přesun autem do Rongbuk, 5.000m, na kole do basecam Everest 5.200m, 16,5km, 200m převýšení.
11 den: Část cesty z Rongbuk do sedla Lamna La autem, pak 42km do kempu u Tingri, velmi špatná prašná cesta typu "vlnitý plech".
12 den: Přesun před sedla Lalung a Thang, 59km, 2:53hod, nastoupáno 375m, nejvyšší kemp 4.600m.
13 den: Přes sedla Lalung 4.990m a Thang 5.120m, 59km, 3:24hod, převýšení 750m, sjezd 900m za silného protivětru, kemp 4.250m, sněžná bouře.
14 den: Sjezd 2000m dolu, z 4.200 do 2.200, hotel v hraničním městě Dzang Mu, 62km, 2:13h, převýšení 300m.
15 den: 99km, 5:23h, největší převýšení 1.700m, luxusní horský hotel ve výšcě 1.600m ve městě Dhulikhel.
16 den: Autem 30 km přesun do Kathmandu.

CELKEM: 1030 km, 51:40 hod jízdy, celkové nastoupané převýšení 8.750m.

Popis cesty:

V Tibetu prakticky všude kvalitní asfaltka - až na odbočku z Tingri do základného tábora Everestu - v důsledku dočasného uzavření silnicie přes sedlo Pang La kvůli rekonstrukci. Mimo města je celkem malý provoz. Pokud vítr tak zásadně proti. Naopak v Nepálu buďto méně kvalitní asfaltka, nebo uplně rozbitá prašná cesta. Celkem hodně silný provoz, tím více čím blíže Kathmandu.

Denní teploty kolem 15-20°C, noční -5 až -10°C. I přes den studený vítr. Na tibetské náhorní plošině bez srážek, na nepálské straně oblačnost a možnost srážek.

Obecně:

Ve Lhase je - havně tedy díky čínským investicím - o hodně vyšší životní úroveň, než by člověk předpokládal. Pokud se jedná o nás cyklisty, jde bez problému přijet do Lhasy bez kola a to si tam opatřit. Výběr je opravdu veliký. Cyklo-obchody ve Lhase přetékají výrobky čínských firem, dostanete jakékoliv příslušentsví, ale i celá nová kola. Nejčastěji GIANT a podobné značky. Na výběr jsou od nejlevnějších po nejdražší celoodpružené modely. Další možností je půjčit si na výlet kolo v Káthmandů - ceny oko $10-$15 na den.

O čínském zájmu, a tedy množství investic, svědčí nejen nejvyšší železnice světa, ale neskutečný rozsah nové výstavby, a to nejen ve Lhase samotné, ale i v menších městech. Občas člověk nechápave kroutí hlavou nad nejakou novou obrovskou sklo-betonovou stavbou zdánlivě ztracenou někde v pustině. Avšak pro čínské správce Tibetu to zřejmě smysl dává...

Jsou ovšem i drobnější připomínky pokroku, na které se našinec dívá s překvapením, neboť zrovna v Tibetu by je nečekal. Dva příklady z běžného života: v restauraci přivoláte obsluhu s konkrétním požadavkem pomocí tlačítka na vysílači na jídelním lístku. A ve Lhase jsou naprosto běžné stojany s koly k zapůjčení, na kreditní kartu. Věc o které si v Praze můžeme nechat tak akorát zdát! A většina skůtrů ve Lhase jezdí na elektřinu.

(ne)Bezpečnost provozu: Systém jízdy v nepřehledných zatáčkách velí řidiči zatroubit před vjezdem do zatáčky, aby byl varován případný řidič v protisměru. Pak zavřít oči, odříkat modlidbu a jet... Slabé místo tohoto systému je ovšem zřejmě v situaci, kdy zatroubí oba řidiči zárověň, a tudíž se navzájem neslyší. Za těch 1000 km po Tibetu jsme byli svědky pouze jediné, navíc drobné nehody, a to když se na horské prašné ceste v zatáčce čelně srazily dva Landcruisery. Bylo to navíc v celkem malé rychlosti, takže obě auta zůstala víceméně provozuschopná, jen se škodami na plechu. K vidění ovšem jsou i vraky aut hluboko v roklích. Zřejmě případy, kdy byla použita nesprávná modlitba... V zásadě se však dá řící, že v Tibetu se jezdí celkem pomalu a provoz je natolik řídký, že cyklista se na tibetských silnicích nemusí cítit v ohrožení.

Oblečení: Přes den elastické nebo softshellové kalhoty a 1-2 mikyny, čepice, rukavice. Večer a ráno silnější fleece bunda + větrovka nebo slabší péřová bunda. Péřový spacák do -10°C. Krátké cyklistické kalhoty a tričko se využijí až úplně na konci cesty v Nepálských nížinách.

Ve městech po cestě je možné sehnat prakticky cokoliv. Lze koupit i léky, ovšem jde o čínskou medicínu. Jen vzhledem k tomu, že prakticky nikdo nemluví anglicky, tak to občas vyžaduje komunikaci jako ve filmu: anglicky vysvětlíte své potíže nepálskému průvodci, ten je přeloží Tibeťanovi a ten zas čínskému doktorovi. Čínský doktor vám napíše recept a dávkování, což vysvětlí Tibeťanovi, ten Nepálci a ten opět vám. Že při tom může být něco ztraceno v překladu? Ale notak, nebuďme malicherní. Léky tradiční čínské medicíny působí zázračně a tak prostředek proti průjmu spolehlivě vyléčí angínu .. a naopak :-) Já konkrétně jsem byl postižen - pro mne naprosto nezvyklým - třídenním krvácením z nosu. Na vině byl zřejme extrémně suchý vzduch v kominaci s množstvím prachu - člověk pak smrká uhlí. Čínský doktor mi predpsal nějaké tablety a rozpustné pití, těžko řící co to bylo a na co, ale pravda je, že druhý den bylo po problému.

Psi - cyklistův zlý sen. Snad všude na světě, kde jsem byl, jsem na kole narazil na stejný problem: zdivočelé smečky čoklů běsných po cyklistech. Když přijedete do Tibetu, uvidíte tisíce velkých tibetských mastifů a ztrnete. Avšak k obrovské ůlevě cyklistů si jich žádný z nich ani nevšimne! Zřejmě nějaké budhistické plemeno :-))

Celkem překvapivě v nadmořské výšce přes 4tis.m. se člověk v Tibetu běžné setkávé se solárními vařiči vody. Když je vidíte poprvé, myslíte si, že jde o nějaké podomácku vyráběné satelitní antény. Ale jakkoliv komicky vypadají, fungují naproto úžasně - a zdarma!

Všude cestou, v každé vesnici, je možno zakoupit nápoje, jidlo, případně se občerstvit a ohřát v mistni čajovně/nálevně/prodejně či jak už tomu budeme chtít říkat...

Říjen 2014

Zpět na hlavní stránku

Další informace: karel@praha.cz